Historie obce

První zpráva o existenci obce Svratouch je datována letopočtem 1392. Již tenkrát patřila obec do panství Rychmburského, a to až do roku 1848. Vezmeme-li v úvahu, že teprve ve 13. století bylo dovoleno osazovat se a zřizovat obydlí v pomezních hvozdech zeměpanských a že proměna části lesů v pole probíhala pomalu a po delších časových úsecích, je zřejmé, že první vesnická zástavba objevila se na Vysočině právě v této době. Ve Svratouchu bylo osídlení započato pravděpodobně v místech dnešních Pasek. Představme si těch několik chaloupek, z nichž za dlouhá léta pochopitelně nic nezůstalo. Jsou však zde ještě dnes jim podobné, zbudované z nejlevnějšího materiálu – ze dřeva. Střechy doškami kryté, malá okna, vše prosté a nesmírně skromné, přesto však přinášející jejich obyvatelům jistotu teplého domova.

  Říká se, že zdejší políčka dovedla rodit jen to kamení. Oč těžší těchto kamenů byla tehdy robota a poddanství. Často i v těchto horských vesničkách docházelo k selským rebeliím. K velké selské bouři na panství Rychmburském došlo v březnu 1752. Poměry se stávaly nesnesitelné zvláště v letech 1770 a 1771, kdy se krajem šířil mor a hlad.

Byly však i doby příznivější, kdy i ve Svratouchu bývalo dosti živo, zvláště tehdy, když zde pracovala skelná huť a její výrobky byly vítány v celé Evropě. Bohatá ložiska jílu poskytovala výbornou surovinu hrnčířům. Ještě v 16. století svratouští hrnčíři byli sdruženi v jeden cech se svrateckými a ten, jak je psáno, měl pečovat o stále dobré řemeslo a i o to, aby lidé způsobilí mistry se stávali a žádní cizoložníci, zloději, kostkáři, lháři a pankharti.

O velmi malém počtu obyvatel ve Svratouchu svědčí i pozemková kniha. Podle sčítání lidu z roku 1584 Buriánem Špetlí z Janovic, hejtmanem kraje chrudimského, žilo ve Svratouchu 24 občanů. K prudkému vzestupu počtu obyvatel dochází až v 19. století. Tak roku 1854 žije ve Svratouchu již 1618 osob a po dalších 26 letech stoupá počet obyvatel na 1790 a obec se stává nejlidnatější vesnicí na okrese. Tehdy však k ní patřili vedle Karlštejnských i Cikánečtí.

Ve Svratouchu a v celém okolí bývalo mnoho rodin českobratrských. Po vydání tolerančního patentu, kterým císař Josef II. poskytl roku 1781 alespoň částečnou svobodu evangelíkům, přichází mezi prvními svratoušský evangelický sbor, aby s pomocí knížete Filipa Kinského postavil a při tzv. císařském posvícení roku 1783 otevřel evangelický kostel.

Roku 1784 byla ve Svratouchu zřízena evangelická škola a teprve za 58 roků po té byla tu založena škola katolická. Posléze byly obě školy spojeny. Prvním učitelem byl Vincenc Strniště. Nejdříve se vyučovalo přímo v selských staveních, pak ve staré škole v čísle 218. 30. srpna 1897 bylo započato se stavbou nové školní budovy. 17. říjen 1898 byl prvním dnem, kdy se v této nové škole začalo učit. Toho roku bylo do školy přijato 249 žáků. V porovnání s dnešními 44 dětmi, docházejícími do l.-4. ročníku svratoušské školy, je toto číslo úctyhodné. Mnoho učitelů se pak ve škole vystřídalo, mnohá jména jsou již zapomenuta. Jedno však bude v paměti svratoušských uchováno velice dlouho. Psal se rok 1907. Dřina, chudoba, život ze dne na den. Lidé apatičtí, za nimiž nikdo nepřišel, aby zvedl jejich hlavy, povzbudil je a pověděl jim, že může být i jiný život a že je v jejich moci, aby provětrali dusné ovzduší, v němž se horská vesnice zalykala. Až jeden z mála pokrokových lidí, učitel Josef Dušek se pustil s hrstkou obětavců do práce a založil první lidovou knihovnu. Doporučoval, nabízel a sám půjčoval skromná literární díla a získával tak stále větší počet čtenářů, kteří se společně s ním stávali šiřiteli kultury a vzdělanosti. Svratouch se probouzel z hlubokého spánku a najednou viděli zdejší lidé přes kamenité kopce a hučící lesy daleko do světa.

Za zmínku stojí, že letos je tomu právě 104 roků, kdy nejmladší sbor dobrovolných hasičů v okrese, sbor svratoušský, projednal v roce 1896 své stanovy. V létě následujícího roku bylo započato s cvičením činných členů. Obec pořídila první stříkačku a hasicí nářadí. Starostou byl zvolen Ferdinand Suchý, velitelem Jan Myška, podvelitelem František Hartman. Ve funkci jednatele pracoval Josef Maděra, náčelníkem se stal Josef Jílek, pokladníkem Antonín Ducheček a za členy výboru byli zvoleni Václav Myška, Josef Mládek a František Pail.

Mezi často vzpomínané zajímavosti patří i rok 1930. Ačkoliv na Vysočině není sníh a sněhové vánice pražádnou zvláštností, napadlo 27. října toho roku obrovské množství vlhkého sněhu, který přinesl zkázu zdejším krásným lesům. Sníh přilnul pevně ke korunám stromů a sněhová bouře dovršila dílo zkázy. Stromy spoustou sněhu obtížené se lámaly v korunách i u země, takže po dvoudenním řádění ledového větru nezůstal na mnohých místech ani jediný nepoškozený.

Rok 1930 přinesl vedle vzpomínané živelné pohromy všem tehdy žijícím občanům Svratouchu i obrovskou radost. Tehdy poprvé v historii obce v několika málo měsících ozářilo jejich příbytky elektrické světlo. Stalo se symbolem nové doby, nového života.